OSOBNÍ STRÁNKY MILOŠE VLACHA

Text této stránky vznikal v roce 2000, čili některé narážky již mohou být trochu vyčpělé nicméně mé názory stále vystihuje, a proto ho uvádím v téměř nezměněné podobě. Prakticky to znamená, že jsem ze stránky odstanil motto a zrušil veškeré mé odkazy na seznam mých oblíbených kapel, protože na tomto serveru již není. Děkuji za pochopení.

Také se vám někdy zdá, že je všeobecně kolem hudby strašně velký rozruch. Vždyť s fyzikálního hlediska to jsou jen vlny, které se šíří vzduchem a pro své primární potřeby jí vlastně ani nepotřebujeme. Naštěstí lidské srdce je jiného názoru, o čemž nás přesvědčuje to naše. Slovy lze jen velmi těžko vyjádřit, jaké pocity v člověku vzbuzuje, nicméně to, že jí zde máme, jistě mnohému již pomohlo překonat těžké chvíle. Hudba se dozajista stala součástí naší kultury a jako taková je schopna vyjadřovat jak názory skladatele, tak i jejích posluchačů. A tady bych se rád zastavil.

Zdá si mi, že není vůbec těžké uhodnout, který hudební styl mě totálně pohltil. Když se jen trochu podívate po mých stránkách, zjistíte, že je to Heavy Metal. Pokud už teď ohrnujete nos, tak je mi líto, ale v podstatě pro vás už následující řádky nejsou určeny. Já bych tady rád především oslovil ty, kteří sice metal neposlouchají, ale jsou ochotni vyslechnout argumenty druhé strany bez přístupu a priori negativním.

Myslím, že by bylo dobré, hned na začátek vysvětlit, co pod pojmem Heavy Metal rozumím. Tento termín je totiž tak nadužívaný, že valná většina lidí vůbec neví, co si pod tím má představit, krom totálně ohlušujícího rachotu a dlouhých pačesů jeho fanoušků. Koncekonců krásně to dokumentuje otázka z jedné televizní soutěže, která zněla: "Jmenujte hudební styl, jenž se vyznačuje jednoduchou melodií, velkým hlukem a jehož typickými představiteli jsou Iron Maiden a Metallica". Jistě, proti jmenovaným protagonistům nelze nic namítnout, ale považovat Iron Maiden za "vyráběče" hluchu svědčí o neznalosti věci. Tím snad nechci říci, že by autor otázky byl nějaký hlupák - to rozhodně ne! Jen se nechal trochu strhnout všeobecným míněním, což mu lze maximálně vytknout, ale už ne za to trestat. (Maličko odbočím - kdyby ta otázka byla položená třeba takto: "Jmenujte hudební styl, jenž se vyznačuje velkou variabilitou a sílou zvuku a jehož typickými představiteli jsou Edguy a Virgin Steele", pochybuji, že by paní znala odpověď, i přesto, že by měla nápovědu v podobě počátečních písmen HM.) Chápu, že takováto soutěž musí někdy vycházet ze všeobecně přijímaných názorů, byť ne zcela platných. Je to vlastně to samé, jako kdybych se já ptal soutěžícího na název nějaké telenovely. Těžko, jen velmi těžko bych se při tom vyhnul slovům jako slabomyslný, prostý až diletantsky naivní, ale osobně jsem z žádné neviděl více jak pět minut, takže mě vlastně nic neopravňuje k tomu, abych tato slova použil.

Takže, co si tedy představuji pod pojmem Heavy metal. Rozhodně ne nějaké hurá-muzikanty, "tvořiče" bezduchého rámusu apod. Když se mrknete na stránka nazvanou "Malý metalový ráj", najdete tam spoustu skupin, které řadím k těm nejlepším, jenž na současné scéně působí. Po hříchu jich je řada laické veřejnosti neznámá, ale o to větší "machři" to jsou. Z celého toho seznamu rozhodně upozorňuji na skupinu Edguy - Tobias Sammet, její duše, je skladatel extra třídy a na jeho písních je to znát. Mají ducha, srdce a myšlenku. To například postrádám u většiny českých kapel (českou hudební scénu z tohoto důvodu skutečně moc málo znám) a i u komerčně známějších zahraničných kapel. Za všechny mohu jmenovat snad Nirvanu či Red Hot Chilli Peppers. To jsou skupiny, jejichž muziku jsem vůbec ale vůbec nepochopil. Mám-li být upřímný, schází mi u nich právě to "srdce", bez kterého nedokáži píseň správně prožít (tedy v případě Nirvany zcela jednoznačně, u Red Hot je to skutečně spíše tím, že jejich tvorbu absolutně nechápu). Nicméně obě kapely mají na hudební scéně své místo a myslím, že svými písněmi chtějí světu něco sdělit a pak je to v pořádku. A když mají tak širokou fanoušovskou obec, tak na nich asi něco bude.

Ovšem u valné většiny všelijakých křepčících figurek s kytarou postrádám myšlenku. Dost kapel totiž svou filozofii založilo na kritice něčeho (lhostejno čeho). Tento fakt samotný by ani tak nevadil, jako spíše to, že už u nich chybí jakákoliv koncepce náhrady za ono kritizované. Hledat chyby je vlastně velmi jednoduché, ale vymyslet něco jiného fungujícího bez těch chyb, už vyžaduje trochu zapnout mozek a to bohužel „bolí“. S tím pak souvisí další věc. V jednom filmu o Beethovenovi pronesla hlavní postava mimo řady jiných i tuto velmi zajímavou větičku: "Hudba nám dává možnost nahlédnout do skladatelova nitra". A pokud to vezmu za bernou minci (protože hodně autorů hudby se tak tváří), pak dost "skladatelů" je na vnitřní myšlenku hodně chudých. Jmenovat konkrétně nemohu (neboť podle jmen ty skupiny neznám), ale občas mi stačí, když se mrknu na fragment klipu. Někdy mi to kromě potřeby na sebe hlukem upozornit nic jiného nepřipomíná. A z obecně přijímané představy hluk = metal je už k odsouzení tohoto stylu jen krůček. O tom, že tato rovnice neplatí, svědčí ostatně fakt, že například i opera se bez silného zvuku neobejde. Podobných příkladů by se nechalo najít více - například booklety. Když se někdy procházím tituly v nějakém music-shopu, kolikrát skutečně žasnu, co je schopen člověk prezentovat a pak se ani nedivím, že široká veřejnost má k metalu odmítavý postoj. Ale na druhou stranu, ty nejkrásnější jsem právě objevil u metalu. Ovšem to už se dostávám někam jinam, než jsem původně zamýšlel. Zkrátka a dobře existuje tolik nádherných metalových skladeb, do kterých autoři vložili své srdce, pocity a myšlenky, že je podle mého názoru škoda, když je o ně širší veřejnost ochuzena.

Jistě, kdo chce, tak to své najde a je mu jedno, co na to říká okolí, jeho známí, kritici apod. Pro něj je důležité, že se mu to líbí a tím to pro něj (mám-li se vyjádřit poněkud lapidárně) hasne. Ovšem to už o tom musí něco vědět. A tak bych se přimluvil, aby ti z vás, kteří k heavy metalu přistují poněkud prudérněji, se pokusili na chvíli odložit pochyby a zaposlouchat se do některých skvostných děl tohoto stylu. Pochopitelně budu rád, když si vyberete některou z mých oblíbených kapel, ale upozorňuji, že já zde na svých stránkách uvádím jen pohopouhý zlomeček toho, co lze na tomto poli nalézt. Stačí zajít do nějakého šikovného obchůdku s muzikou. Prodavači zde působící jsou většinou fandové oboru a jistě vám rádi něco melodického a příjemného doporučí, nehledě k tomu, že dost často nějakou raritu právě v prodejně poslouchají jen tak pro svoje potěšení. Takže můžete začít právě tím. A když vás přesto metal "nechytí", tak se vám omlouvám, že jste tomu věnovali tu námahu, ale alespoň jste se pokusili přijít na to, co na této hudbě je, že má tolik (a ač toto slovní spojení v této souvislosti nemám rád, přesto ho použiji) pravověrných fanoušků. Ostatně ani nečekám, že by se z vás mohli stát zastánci metalu, protože pokud jste už nabrali trochu rozumu a tento styl vás neoslovil tak, že si občas nějakou píseň s oblibou poslechnete, tak už k tomu těžko dojde. To, prosím, neberte jako útok na vaší osobu, tak to vůbec nemyslím. Vlastně předpokládám, že takoví lidé tvoří nemalou skupinu. Já se chci jen pokusit některé z vás přimět k tomu, aby zkusili podívat se na metal i očima jeho fanouška. Tím dozajista přinutíte uvažovat ostatní nad tím, jakou hudbu posloucháte vy a někteří jistě použijí té samé metody, aby přišli na to, co je na té "vaší" hudbě. Myslím si, že s trochou vstřícnosti se nechá odbourat ta zbytečná a pošetilá nabubřelost, která je vlastní fandům pouze jednoho stylu. Alespoň některým z nich se vám podaří sundat klapky z očí a šputny z uší, aby pochopili že hudba, byť má řadu podob, je v podstatě jenom neustále o tom samém - pomoci člověku vyjádřit radost ze života či naopak ulevit si od nashromážděné bolesti.

Ale proč právě Heavy metal? Já nevím, jak vy, ale já hudbu považuji především za umění. A nejvíce umělců jsem nalezl právě mezi skladateli metalových songů. Někde jsem slyšel, že kdyby Beethoven žil dnes, tak by skládal právě heavy metal. Osobně tomu věřím, protože to je hudba, kde je možné spojit snad všechny možné nástroje, hudební postupy a to vše v dokonalý výsledek. Jistě, ryzí metal je založen na elektrické kytaře, „basovce“ a bicích, ale právě možnost rozšířit své pole působnosti mu, myslím, dala sílu, kterou mu již nikdo nevezme a která jej (možná) učíní nesmrtelným. Ne náhodou hodně kapel využívá orchestry, mimo jiné se tím třeba zmiňovaná elektrická kytara dostává do nádherně protipólného a zároveň úžasným souzvukem svázaného spojení například se smyčci. To jsou věci, které třeba mistrně ovládají Rhapsody či snad ještě lépe Trans-siberian Orchestra (jejich hudbě však především dominuje piano). Strašně rád bych se někdy dočkal doby, kdy by bylo možné pustit si televizi či běžné komerční rádio a člověk by měl hodně velkou naději, že tam uslyší i některou ze skupin uvedených v mém Metalovém ráji. Obzvláště balady by si to zasloužily. Jestli někdo umí skládat tklivé, pomalé a romatické písně, pak bezesporu i autoři metalových skladeb (kolik z vás například nikdy neslyšelo "November Rain" od Guns'n'Roses či "Nothing else Matters" od Metallici, aby nevědělo, o čem mluvím - to jsou přece prvotřídní záležitosti). Ovšem chápu, že tyto instituce především "živí" poslechovost či sledovanost a tudíž na nějaké experimentování nemají chuť (takže v tom lepším případě uvedou songy od alespoň trochu známých kapel). Je to sice škoda, protože spousta skvostných děl se dostane jen k znalcům, ale tak už to chodí. Ale jestli budete mít někdy možnost zaposlouchat se do "Sand of Time" od Edguy či "If I Go away" od Savatage, rozhodně neváhejte. Mohu-li se vyjádřit sportovní terminologií, obě kapely kopou na metalovém plácku první ligu a výše jmenované songy patří do zlatého fondu jejich tvorby či snad ještě lépe by bylo napsat, že mé "vypíchnutí" zde z nich udělalo vlastně jakousi třešničku na pomyslném dortu jejich úžasných děl.

Druhý důvod už není tak obecný, ale je pro mě zřejmě ještě podstatnější než ten předešlý. Jistě, ať si vezmete folk, country, dechovku, hudbu klasickou a podobně, všude najdete nádherné melodie, zajímavé texty, myšlenku a hlavně autorovo srdce, ale u mě jednoznačně záleží na momentální náladě, jestli sáhnu po Žalmanovi nebo po Vivaldim. A právě heavy metal má u mě tu silnou výhodu, že mi "sedne" do jakéhokoliv mého rozpoložení (podobně jsou na tom oldies, ale to už odbíhám od tématu a navíc to v tomto případě není tak jednoznačné). Z tohoto důvodu se tady o něm zmiňuji a právě proto si metal mě nejvíce získal.

Tolik tedy z mé strany k metalu. Nevím, do jaké míry se mé názory slučují s realitou, jisté však je, že jsem se pokusil alespoň částečně vysvětlit svůj postoj k metalu a tak trochu i k hudbě všeobecně. Pokud se vám to tedy zdálo pouze jako tlachání bezduchého individua, ještě jednou vás žádám o schovívavost. Pokud vás naopak něco zaujmulo, jsem rád, že tato stránka nevznikla zbytečně.